Pavel Žáček Jiri Anderle artist cz Jiří Anderle

JIŘÍ ANDERLE

texty



1964 
Během čtyřměsíčního turné v Austrálii vznikl Australský cyklus - série obrazů malého formátu. Sňatek na československém konzulátě v Sydney s Miladou Daňhelovou, členkou divadla, rovněž absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. V srpnu účast na divadelním festivalu v Benátkách, pořádaném v rámci Biennale di Venezia. Po silném dojmu z Bienále a bezpočtu impulzů ze současných uměleckých děl (hlavně Wolse), spatřených v pařížských galeriích během podzimního účinkování v Théatre de la Renaissance, začal cyklus Hlavy. Nezapomenutelné setkání s Josefem Šímou. 
1965 
V cyklu Hlavy Jiří Anderle pokračoval během turné v NDR, v Leningradě, Moskvě i Athénách, kde na něj hluboce zapůsobilo muzeum řeckého umění na Akropoli. Cyklus Hlavy dokončil v Praze. Spolužák z Akademie výtvarných umění Jaroslav Vožniak upozornil na Anderleho tvorbu výtvarné teoretiky Čestmíra Krátkého a Jiřího Mašína, který pak jeho dílo intenzivně sledoval a propagoval až do své smrti v roce 1991. Na přelomu roku 
1965-66 
Během divadelního turné na Kubě započat cyklus Bez kůže. 
1966 
První samostatná výstava grafiky v liberecké Oblastní galerii (uspořádal Čestmír Krátký). Výstava přemístěna do Prahy do Galerie na Karlově náměstí. Miroslav Míčko zařadil Anderleho grafiky na výstavu Aktuální tendence českého umění, pořádanou u příležitosti kongresu AICA v Praze. Práce na cyklu Bez kůže pokračovala během divadelního turné v zemích Beneluxu, v Itálii, Skandinávii, Švýcarsku a v Praze. Při listopadovém účinkování divadla v Lyceum Theatre na newyorské Brodwayi soubor navštívil Jiří Voskovec a Rudolf Firkušný. Ve volných chvílích Jiří Anderle intenzivně studoval výtvarná díla v muzeích. Jan Kříž uveřejnil první recenzi Grafika Jiřího Anderla v časopisu Výtvarná práce. 
1967
První Anderleho účast na Mezinárodním grafickém bienále v Lublani. Kolekci z cyklu Bez kůže vybral komisař čs. účasti Jiří Kotalík. První samostatná výstava v zahraničí v Galerie im Zentrum v Göttingen (pořadatel Reinhard Rock). Během měsíčního účinkování v pařížské Olympii zahájil práci na cyklu Komedie. Začátek spolupráce s tiskaři bratry Dřímalovými. 
1968 
V práci na cyklu Komedie pokračoval během zájezdu po Skandinávii a do Bulharska. Po srpnové invazi během divadelního festivalu v Dublinu vznikla grafika Lasciate ogni speranza, za niž v roce 1969 získal jednu z hlavních cen Mezinárodního grafického bienále v Lublani. První ocenění na mezinárodním bienále - 1. cena Ex aequo - získal v Krakově za listy z cyklu Bez kůže. 
1969 
Cyklus Komedie a osmileté působení v Černém divadle skončily. Asistentem profesora Jiřího Trnky v ateliéru ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po smrti Jiřího Trnky pedagogická činnost v ateliéru Zdeňka Sklenáře. Lucemburčan Jacques Ludovicy, propagátor československé kultury, seznámil s Anderleho dílem vedoucí Baukunst-Galerie v Kolíně nad Rýnem Irenu Gerlingovou a Gerda Köhrmanna. Jiří Mašín uveřejnil studii v katalogu vydaném olomouckou Oblastní galerií a Art Centrem Praha. Anne a Jacques Baruchovi z Chicaga začali organizovat výstavy Anderleho díla v USA. 
1970 
Počátek smluvně zakotveného, významného období dvacetileté spolupráce s Baukunst Galerie v Kolíně nad Rýnem, která uspořádala desítky výstav po celé Evropě. Kontakt s mezinárodní výtvarnou scénou, započatý během hostování s divadlem, intenzivně pokračoval. Zvlášť podnětná pro Anderleho tvorbu byla setkání s významným malířem informelu Bernardem Schultzem, a především s Gerdem Köhrmannem. Začátek práce na cyklu Perspektivy. 
1971 
Účast na výstavě Pocta Albrechtu Dürerovi k 500. výročí narození, pořádané Společností Albrechta Dürera v Norimberku. Jiří Kotalík autorem rozsáhlého textu pro katalog Galerie Walther v Düsseldorfu. Průběžná práce na cyklu Perspektivy. 
1972 
Národní galerie v Praze vystavovala v paláci Kinských soubory laureátů Mezinárodního grafického bienále v Lublani: Anderle, Bernik, Capogrossi, di Castro. Baukunst-Galerie v Kolíně začala systematicky uveřejňovat katalog Anderleho grafického díla s úvodním textem Jiřího Kotalíka. První Anderleho samostatná výstava v galerii Jacquese Barucha v Chicagu. S výtvarnými umělci Vladimírem Suchánkem a Jaroslavem Hořánkem založil hudební skupinu Grafičanka. Později se připojili Karel Demel, Jiří Slíva a Jan Pacák. 
1973 
Cyklus Perspektivy uzavřen. Zahájení cyklu Hry. Pedagogické působení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ukončeno. 
1974 
Cyklus Hry uzavřen grafikou Cruel Game for a Man - Krutá hra pro člověka. 
1975 
Počátek cyklu Relace - Mezilidské vztahy, který autora přivedl k malbě. 
1976 
Malba začala mít rozhodující význam: obraz Dva ve žluté krajině. 
1977 
Řada šedých obrazů Pokus o přiblížení, Alergie, Spontaneita myšlení. Začátek intenzivních styků s malířem Janem Smetanou a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. 
1978 
Cyklus obrazů Žrouti. S Jiřím Kolářem podnětné diskuse o problematice tvorby. Hudba skladatelů 20. století, autorů Druhé vídeňské školy, Boulez, Berio a další, inspirovala cyklus Vizuální partitury, Instrumenty. Plynutí času tématem cyklu Portrét v čase. První retrospektivní výstava v Baukunst-Galerie v Kolíně nad Rýnem. 
1979 
Zakončení cyklu Portrét v čase. Grafický list Vox humana zahájil cyklus Fragmenty. Silný dojem z Picassovy retrospektivy v pařížském Grand Pallais. Baukunst-Galerie v Kolíně zřídila stálou expozici Anderleho grafik. Po devíti letech první výstava v Praze, retrospektivní výběr grafik ve výstavní síni Fronta. Bohumil Hrabal zveřejnil esej Grafické listy a Jiří Anderle a v roce 
1981 
Svlékání očima a ocelovým perem. Smrt babičky inspirovala grafiku velkého formátu Poslední jaro mé babičky, která získala řadu významných mezinárodních ocenění. 
1980 
Cykly Antropologie a Variace na dané téma. V cyklu Portréty portrét Anny Baruchové. Cyklus inspirovaný fotografiemi Diany Arbusové Hommage á Diane Arbus. Elementy zahájily cyklus Zápisníky. Vznik cyklu inspirovaného fotografiemi z první světové války Iluze a realita. Po desetidenním pobytu v Římě přípravné práce k cyklu Antika. 
1981 
Souběh prací na cyklech Iluze a realita, Elementy, Antika a Apokalyptická antika. Cyklus Iluze a realita oceněn prestižní cenou Grand Prix na Mezinárodním grafickém bienále v Lublani. 
1982 
Zahájení cyklu Dialogy se starými mistry, začátek spolupráce s Vladimírem Bujárkem. Pro jubilejní výstavu laureátů Grand Prix lublaňského bienále vytvořil třímetrovou grafickou koláž Apokalyptická genetika. Obrazy z cyklu Iluze a realita prezentovány v Centrálním pavilonu bienále v Benátkách na tematické výstavě Arte come arte: persistenza dell' opera - Umění jako umění: trvání díla. Krátký pobyt v Benátkách vyvolal vzpomínku na účinkování v divadelním souboru před osmnácti lety: kresby pro Diario Veneziano - Zápisník z Benátek. Retrospektivní výstava grafického díla ve švédském Národním muzeu ve Stockholmu. Úvodní stať katalogu napsal Jiří Mašín. Galerie Götz ve Stuttgartu zahájila činnost výstavou Anderleho grafik, kreseb a maleb. 
1983 
Nakladatelství Mladinska knjiga v Lublani vydalo ve spolupráci s Edition Baukunst-Galerie v Kolíně reprezentativní monografii Anderleho díla s doprovodnými texty Jiřího Kotalíka, Jiřího Mašína, Gerda Köhrmanna a Bohumila Hrabala. Kniha vyšla slovinsky, německy, anglicky. Cykly Kosmogonie a Vanitas. Zahájení cyklu Prostor a čas a cyklu inspirovaného citátem antického básníka Horacia: Quid sit futurum cras, fuge quaerere! - Varuj se pátrat po tom, co bude zítra! 
1984 
V rámci horaciovského cyklu vznikly grafiky Carpe diem, carpe noctem, Ted' už jen slzy nad naším osudem, Bestia triumphans. Další prezentace Anderleho díla v Centrálním pavilonu bienále v Benátkách na tematické výstavě Arte allo specchio - Umění v zrcadlení. 
1985 
Cyklus Commedia dell' arte. 
1986 
Pedagogem na Letní akademii v Salzburgu. Cyklem kreseb Hlava, která se nebojí tmy začalo období návratu, obohacování a prohlubování imaginárního výrazu, jehož kořeny sahají až do šedesátých let. 
1987 
Zahájení cyklu Bubeník a Hostiny. 
1988
Během krátkého pobytu na francouzské Riviéře v Antibes vznikl cyklus grafik I musici. Pokračování cyklu Hostiny. 
1989 
Návrat k obrazovému cyklu Commedia dell' arte se záměrem nahradit temnou barevnost jasnějšími akordy. Ilustrace pro knihu povídek Franze Kafky vydanou nakladatelstvím Odeon. Práce na cyklu osmdesáti kreseb Appassionata humana, který byl v roce 1991 publikován jako výtvarný doprovod eseje Václava Havla Slovo o slově. 
1990 
Obrazy Morových sloupů a pokračování cyklu Appassionata humana. Umrtím majitelky Baukunst-Galerie Ireny Gerlingové a odchodem Gerda Köhrmanna skončila dvacetiletá spolupráce s touto galerií. Smlouvu s autorem nově uzavřela Galerie Götz ve Stuttgartu, která pokračuje jak v pořádání evropských výstav, tak i v systematickém vydávání přehledu díla s úvodním textem Gerda Köhrmanna. 
1991 
Cyklus Appassionata humana uzavřen. Začátek práce na Třech hudebnících. 
1992 
Obrazy Parvenue a ovoce. Variace na téma Hostiny. 
1993 
Cyklus Variace na biblická témata. Vznikly imaginární portréty apoštolů, Variace na Giottův motiv Jidáš líbá Krista, Variace na Leonardovu Poslední večeři. 
1994 
Část cyklu Variace na biblická témata byla vystavena v pražské galerii Litera jako součást výstav Velké téma. Dokončení triptychu Variace na Leonardovu Poslední večeři. Cyklus grafik a kreseb Libeňské artikule pro bibliofilské vydání dosud nepublikovaných textů Bohumila Hrabala u příležitosti Hrabalových osmdesátin. Silný zážitek z mnichovské výstavy Elan vital - výběr 550 stěžejních děl Kandinského, Kleea, Miróa, Arpa. Počátek cyklu Návraty. 
1995 
Pokračování cyklu Návraty. Retrospektivní výstava Anderleho kreseb a grafik, pořádaná Národní galerií v paláci Kinských v Praze (uspořádal Jiří Machalický, ředitel grafické sbírky Národní galerie, úvodní projev přednesl Jiří Kotalík, z jehož rukou převzal Jiří Anderle v roce 1961 diplom absolventa Akademie výtvarných umění. Počátek cyklu inspirovaného konkrétními příběhy lidí. 

zpět